K čemu jsou devítky dobré? Děti už nejsou dětmi, ale dospívající mládeží, která navštěvuje poslední rok základní školu, ze které se po prázdninách rozprchnou po středních školách. Zastánci devítky na základní školetvrdí, že děti o rok mladší ještě nemají jasno v tom, co by v životě chtěly dělat. Ale odpůrci na to odpovídají, že to nevědí ani o rok starší. Jen si připadají se svým vyspělým tělem poněkud divně mezi „skutečnými dětmi“.
U nás je to jako na houpačce. Jednou jsou devítky povinné, podruhé nepovinné pro ty, co se ještě rozhodují, nebo je nevzali na školu, na kterou se hlásili, potřetí jsou úplně zrušené a pak zase znovu povinné.

Opravdu to spíš vypadá, že jsou tam děti „uklizené“, aby měly tak zvaně prodloužené dětství. Ale v době, kdy mnoho dětí má odklad nástupu do první třídy je pak divný pohled na šestnáctileté chlapce po mutaci, kteří ještě chodí na základní školu. I taková dívka, která se už v tomto věku maluje a chodí už dospěle oblékaná, se tam necítí dobře.
Důležitost takové „nastavované“ školní docházky dost pokulhává. Vždyť v této třídě učitelé vodí žáky do psychologické poradny a tam jim podle vypracovaných testů psycholog radí, kterým směrem by se měli vydat. Spousta z nich totiž neví, co dál.
Výsledkům se nedá ani přisuzovat skutečné postrčení, podle kterého by se měli žáci řídit. Znám případ, kdy slečna byla označena, sice jinými slovy, ale ji to urazilo, za hloupou a nedostala doporučení na gymnázium, kam se chtěla vydat. Jejím snem bylo vystudovat medicínu. Nakonec na radu nedala a byla jednou z nejlepších v ročníku a je úspěšnou studentkou vysoké školy.

Ale to jsem odbočila. Devátá třída nevypadá, že by byla k užitku. Vždyť učitelé nemají nijak valný zájem v těchto třídách učit, protože učivo, které se stíhalo do osmé třídy, se muselo rozložit na delší úsek. Ne, není to tak, že by se tím pádem učilo dané téma do hloubky. Na školách se dívají o vyučování na filmy, protože není co probírat.
Nevěřte, že jsem jediná matka, která má takovou zkušenost. Na vysoké škole, kam dcera chodí, jsou studenti z celé republiky a mají naprosto stejné zážitky.
Já nejsem zastánkyní devítek, já sama jsem končila v osmé třídě, i když v té době jsme měli desetiletou povinnou školní docházku. Divíte se? Nepamatujete si to? Ano, tehdy jsme opustili základku ve čtrnácti letech a první dva roky nás nesměli vyhodit ze střední školy, nebo učiliště. To také bylo divné.
Na druhou stranu, když děti jsou déle dětmi, pořád na ně uplatňujeme určitý vliv, snažíme se je postrkovat směrem, o kterém si myslíme, že je pro ně ten nejlepší a odmítáme vnímat, že chceme rozkazovat a usměrňovat už mladé dospělé lidi s vlastními názory.