Sledování polohy mobilních telefonů většina z nás dobře zná. Naprosto logicky jsou zapotřebí např. u navigací, které nám pomáhají zorientovat se v nepřehledném terénu městských ulic a silniční sítě, zvláště tam, kde chybí směrové ukazatele. Další přednosti navigací není třeba vyzdvihovat, mobilní sítě a satelitní systémy zkrátka mohou život patřičně usnadnit, anebo také znepříjemnit. Mezi lidmi panuje mnoho oponentů, kteří tato zařízení kritizují kvůli nepatřičnému šmírování a zneužívání, vždyť znalost vaší aktuální polohy může někomu přinášet značný profit.

Nemá smysl kritizovat techniku, ale lidské chování

Technika je ovšem pouze technika. Vždy záleží na tom, jak ji lidé využijí, zda ji obrátí proti sobě jako účinnou zbraň, anebo jim bude sloužit ku prospěchu. Sledování železničních vozidel, osobních automobilů, autobusů a kamionů tak může být prospěšné, ale také nemusí. Současní odpůrci těchto technologií se chovají jako lidé na počátku hospodářské krize před 90 lety, tehdy se rozbíjely stroje v domnění, že si tím lidé zajistí více pracovních příležitostí a nebudou dále hladovět. Dnes jsme v podobné situaci, nesmíme se obracet k technice zády, ale zaměřit se na zákonodárce a na celý společenský systém, který může techniku proti člověku nasadit nepatřičným způsobem.

Úspora nafty

Jedním z rozumných řešení je monitoring provozu lokomotiv. Řada dopravců totiž řeší časté problémy se spotřebou nafty – v tomto případě jde o přístup samotných strojvedoucích, z nichž někteří nechávají zbytečně běžet naprázdno agregát, aby byla v zimě lokomotiva vytápěná ještě předtím, než do ní nastoupí. Příčinou vyšší spotřeby mohou být také krádeže paliva, nebo tzv. černé jízdy. Výsledky předběžných šetření ukazují v těchto případech na téměř jednu pětinu celkových nákladů na spotřebu nafty.

Jestliže se tyto GPS monitorovací systémy nasadí na větší počet strojů, může jít řádově o úsporu stovek milionů korun ročně. Kupříkladu náš vlajkový přepravce České dráhy za rok projezdí a protopí celkem přibližně dvě miliardy korun.